|
Desetitisíce Iráčanů míří do Evropy
Za vlády Saddáma Husajna byl Irák nedemokratickým totalitním státem nerespektujícím lidská práva, který udržoval styky s mezinárodními teroristickými skupinami a vyvíjel zbraně hromadného ničení. Alespoň tak nám to tvrdili zastánci útoku v čele s americkým prezidentem Georgem Bushem.
Nevím, kolik zbraní hromadného ničení nebo zařízení na jejich výrobu bylo v Iráku po jeho dobytí nalezeno. Teroristickými skupinami, které jsou napojeny na mezinárodní sítě, se to však v této zemi přímo hemží a i díky jim tam rozhodně nepanuje klid a pořádek, o nějakém respektu k lidským právům ani nemluvě. Jedním z projevů současné situace jsou prakticky každodenní útoky na místní křesťany a neustávající proud křesťanských uprchlíků, kteří míří do Evropy. Ta již přijala několik desítek tisíc těchto imigrantů.
Zdaleka nejvíce těchto azylantů z rozvráceného Iráku míří do Švédska, které je vyhlášeno svojí liberální přistěhovaleckou politikou. V loňském roce tak například Švédsko přijalo 18.599 Iráčanů, což bylo 72 % ze všech obyvatel této země, kteří v Evropě požádali o azyl. A v některých švédských městech, kteří si iráčtí uprchlíci oblíbili, již tvoří značnou část obyvatel. Například v Soedertaelje, osmdesátitisícovém městě na jih od Stockholmu, tvoří přistěhovalci 40 % obyvatel, velká většina z nich jsou právě imigranti z Iráku. Je jich tam tolik, že často bydlí až v patnácti v jednom bytě a narůstá tam napětí, zejména co se týče zaměstnání, vzdělání a sociálního systému. Podobná situace je samozřejmě i v řadě dalších švédských měst.
Nejde však jen o Švédsko. Například německá vláda na konci března oznámila, že zvažuje přijetí dvaceti až třiceti tisíc iráckých křesťanů, kteří jsou, dle informací spolkové vlády, ve své vlasti denními oběťmi vražd, únosů a výhrůžek. A 13. dubna se na podporu této myšlenky vyslovil i německý ministr vnitra za CDU Wolfgang Schäuble.
Francie rovněž na konci března oznámila, že hodlá udělit azyl pěti stovkám křesťanů, kteří uprchli před násilím z Iráku. Tento záměr kritizovaly různé tzv. lidskoprávní organizace, které ve Francii působí. Samozřejmě ne proto, že přistěhovalců ze zemí třetího světa je už dnes ve Francii tolik, že se situace stává neúnosnou, ale protože francouzská vláda tímto svým krokem údajně diskriminuje irácké muslimy, kteří by do Francie také rádi přesídlili.
Situace křesťanů v rozvráceném Iráku jistě není lehká – militantní muslimské organizace, které zde v plné síle působí od Husajnova pádu, je cíleně zabíjejí, zastrašují a vyhánějí. Ovšem Evropa má svých problémů dost a právě masivní přistěhovalectví (nejen) z neevropských zemí je jedním z problémů nejzásadnějších. A díky americkému útoku na Irák, který byl zčásti možná opravdu motivován mesianistickou snahou šířit liberální demokracii po celém světě, z velké části však rovněž snahou po kontrole velkých iráckých zásob ropy, o odlehčení Izraeli ani nemluvě, se proud neevropských přistěhovalců do Evropy jen posílil. Děkujeme, pane Bushi.
Odvolávám, co jsem odvolala
Po ministru školství Liškovi se o našich tmavých spoluobčanech vyjádřila i další členka vlády za zelené, imigrantka z Kazachstánu Stehlíková (na fotografii). V sobotním vydání Šumperského a jesenického deníku s ní vyšel rozhovor, kde uvedla například toto: “Romové nemají vztah k nemovitosti, protože věci, které mají, dostali příliš snadno… Romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce… Když nebude školní docházka, když rodič neplní své povinnosti, musí se sáhnout na dávky. Je zvláštní, že u dětí není problém. Zapojují se do vzdělávacího procesu a my zjišťujeme, že za jejich neúspěchy stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy, posílají je krást. Rodiče zpětně hodiny omluví a nic se neděje.”
Jak se zdá, tak i tato
fanatická propagátorka všech multikulti zvrhlostí a obhájkyně malých
i ještě menších menšin v hloubi dušív ví, jak to ve skutečnosti
vypadá, a občas jí takříkajíc “ujede pusa.” A nebo že by to bylo
nedostatečnou znalostí češtiny? Ale nic ve zlém, já také nemluvím
dobře kazašsky… Po jejích výrocích se pochopitelně zdvihla vlnu odporu a pobouření, paradoxně od těch, se kterými jindy Džamila tvoří nerozlučnou jednotu. A paní ministryně samozřejmě vycouvala. “Omlouvám se těm, koho se to dotklo a především rodinám, které se snaží děti vychovávat, aby dosáhly na střední školu, chytly se na trhu práce,” sypala si popel na hlavu. Uvedla dále, že rozhodně na Cikány nechová žádný zevšeobecňující názor (asi to opravdu bude tou neznalostí češtiny). A dodala zajímavý číslený odhad: “Pouze v uvozovkách šedesát tisíc bydlí v sociálně vyloučených lokalitách. Ale i ti se snaží integrovat a pouze někteří, což jsou opravdu desítky, možná stovky rodin, bohužel využívají špatně nastaveného sociálního systému v oblasti dejme tomu vymáhání rodičovských práv. A tento systém zneužívají.” Nemohu paní ministryni a jejím exatním číslům oponovat. Mohu si jen povzdechnout, jakou že to mám v životě smůlu. Jestli rodin, které posílají své děti místo do školy krást, zneužívají sociální dávky a neváží si nemovitostí, ve kterých za naše peníze bydlí, je opravdu jen několik desítek, tak proč zrovna já je musím všechny osobně znát?!
autor: Adam Kovář zdroj: http://cz.altermedia.info
|
||