Židé a jejich stát   

  Letos v květnu je tomu šedesát let, co vznikl stát Izrael. Stojí za to si jeho genezi čas od času připomenout, neboť metody jimiž Židé svůj stát připravovali a posléze vytvořili jsou pořád aktuální, pořád se s nimi setkáváme. Ať už na mezinárodní scéně politiky, či domácí. Na počátku stála myšlenka některých židovských intelektuálů o vytvoření svého státu. Byl to vlastně sen, jehož uskutečnění vyžadovalo semknutí aspoň těch nejbohatších Židů celého světa, shromaždění finančních prostředků, proniknutí židovských intelektuálů do vrcholné světové politiky gojímských států a v neposlední řadě přesvědčení co nejvíce gojímských národů celého světa o nutnosti zřídit židovský stát. V druhé půlce devatenáctého století neuskutečnitelná vize.

   V roce 1897 se ve švýcarské Basileji konal kongres předních světových židovských intelektuálů, bankéřů a průmyslníků za účelem vytvoření politického programu Sionismu, jehož konečným cílem mělo být vytvoření státu Židů. Na kongresu byly přijaty tajné operační materiály pro zásadní změny ve světovém uspořádání. Dokumenty, jež se neměly dostat do rukou gojímů, však zřejmě indiskrecí – neboť Židé ze všeho nejvíc milují peníze – se dostaly na světlo Boží. Dokumenty z basilejského jednání jsou dnes dokonce volně přístupny na internetu pod názvem Protokoly sionských mudrců.

   Sionistickým Židům ze všeho nejvíc vadil politicko-sociální pořádek v Evropě, jež zde byl nastolen od napoleonských válek a působil prakticky od Vídeňského kongresu z roku 1815. Nejlepší způsob jak docílit změnu ve světovém pořádku je rozeštvat gojímské národy, dočteme se v Protokolech. Na první světovou válku je mnoho názorů od historiků a politologů, měla rozhodně více příčin, nikoliv jen tu jednu; nicméně při bližším pohledu na průběh onoho dramatu se tu a tam mihne nezpochybnitelný stín Žida.

   Hovořit o tom, že vedení bolševické strany v Rusku, tj. strany, která provedla revoluci, tvořilo více než 90% Židů je, myslím, nošením dřiví do lesa. Ale podobné rasové složení bylo i u tzv. prozatímní vlády, která neumožnila carské rodině uchýlit se do exilu a tím zachránit aspoň své holé životy. Známé jsou i hrůzné fakty, jež v Rusku následovaly po bolševické revoluci.

   Méně známý je ale fakt, že britský ministr zahraničí A. J. Balfour v roce 1917 oznámil lordu Rothschildovi, přednímu představiteli sionistického hnutí v Anglii, svoji podporu k návrhu o „zřízení domova pro židovský národ“. Pozor: ne ještě stát, ale domov…! Tato Deklarace se stala podnětem pro tehdejší Společnost národů, aby určila Palestinu jako mandátní území Anglie, a zároveň umožňovala Židům vystěhovat se do Palestiny a kupovat tam půdu a postupně se zabydlovat. V této chvíli je třeba pochopit náladu palestinských Arabů, když k nim neustále proudí cizinci s odlišnou kulturou a náboženstvím. To jsou dvacátá léta minulého století.

   V roce 1938 proběhla v Evianu u Ženevského jezera konference o vystěhování Židů z Evropy. Polská vláda navrhla – chtěla se zbavit své až tří milionové židovské menšiny – zřízení samostatného židovského státu na východoafrickém Madagaskaru. Tento ostrov je dvakrát větší než Polsko a dvaadvacetkrát větší než Palestina. Plán však ztroskotal.

   Pak následovala druhá světová válka. Po vítězném konci francouzského polního tažení se Hitler chytil madagaskarského plánu a pověřil říšského ministra Schachta, aby s Mezinárodním výborem pro židovské vysídlení vytvořeným v Evinu v roce 1938 dosáhl jeho realizace. K financování celého podniku, tj. vyvést Židy z Evropy, navrhl mezinárodní půjčku na vysídlení, která by měla umožnit přestěhování Židů na Madagaskar, vybudovat tam životaschopné národní hospodářství a židovský stát. Půjčka - a tedy celý plán – ztroskotala na „ne“ oslovených židovských světových bank, které miliardové půjčky Hitlerovi odmítly. Dneska při zpětném pohledu víme asi proč. Rovněž britská vláda řekla „ne“ – odmítla žádost o volný průjezd lodí s vystěhovalci.

   Roku 1933 bylo v Německé říši 502 799 Židů, v Rakousku 191 481 a v Sudetech 27 374. Z těchto dohromady 721 654 Židů bylo Hitlerem do roku 1939 přinuceno skoro 400 000 k dobrovolnému vystěhování. Ve Velkoněmecké říši zbylo k 15.5.1939 již jen 330 892 Židů. Své válečné právo na deportace potenciálních protivníků, např. Židů zakládal Hitler na mj. Stalinově deportaci kolem 1,4 milionů volžských Němců na Sibiř a za polární kruh, které se uskutečnilo po zrušení Sovětské republiky Povolžských Němců (28.8.1941) většinou židovskými politickými komisaři v dobytčích vagonech, koňmi tažených povozech a pěšky.

   Po druhé světové válce začala všemi tehdy známými mediálními prostředky, které z velké části ovládali Židé, soustředěná a systematická kanonáda do svědomí gojímských národů, že dopustily hrůzy koncentračních táborů – ale jenom nacistických! –, v nichž byli soustředěni a posléze vyvražďováni Židé. Tento fakt se stal být rozhodujícím pro souhlas světových velmocí, na něž se válečná štěstěna usmála a válku vyhráli, se zřízením židovského státu v Palestině. Aby se ale Arabové v počtu 1 200 000 lidí žijících v Palestině uklidnili, bylo rozhodnuto o rozdělení Palestiny na dva státy, z nichž jeden bude Židů a druhý Arabů.

   Nedá mi to, abych nepřipomněl jednu zajímavou větu z Protokolů: „Ovládli jsme již veřejné mínění gojímů, přesně řečeno inteligentních národů gojímských natolik, že se již skoro všichni dívají na světové události brýlemi mámení, které jsme jim nasadili…“

   A teď si přečtěme, co k metodě rozdělení Palestiny napsalo rudé Právo v sobotu 10.května 2008 z pera M. Šišky. „Rezoluce o rozdělení musela být přijata dvoutřetinovou většinou Valného shromáždění OSN (26.11.1947). Šéfové Židovské agentury si snadno spočítali, že tolik hlasů nedostanou. V této situaci se rozhodli pro poslední manévr: shromáždili všechny delegáty nakloněné jejich věci a požádali je, aby do večera obsadili řečnickou tribunu. Nečekaný maratón projevů donutil předsedu schůze odložit hlasování na příští zasedání 29.listopadu. V získaném času – hlavně po velkém nátlaku Spojených států – změnilo několik delegací své původní odmítavé stanovisko a hlasovalo pro rezoluci.“ A tak vlastně vznikl v Palestině stát Izrael! Legrace k popukání, že? Vzpomeňme na mediální kanonádu do hlav českých voličů před referendem do EU! Anebo současnou za zřízení amerického radaru v Brdech! Vždycky předchází mediální brainwashing obyvatelstva, následují lživé údaje tzv. veřejného mínění a nakonec sionisticko-zednářské vlády vždycky své prosadí. Prý demokraticky!

   Soustředěná mediální kampaň Židů byla jedna část boje za zřízení svého státu, druhou částí bylo hned po válce zřízení polovojenské organizace s názvem Hagana. Ta měla za úkol terorizovat palestinské Araby a všemožně jim znepříjemňovat život až by sami se odstěhovali, dále pak bojovat s anglickými vojsky a vypudit je ze země.

   Arabové hned téhož dne po rozdělení Palestiny Židy napadli. Začala tak židovsko-arabská válka první v pořadí. Světoví sionisté měli tehdy zhruba dvě želízka v ohni: jedním byly Spojené státy, kde na všech klíčových postech ve státním, vojenském, průmyslovém a finančním aparátu byli a jsou stále sionisté, kteří pomohli politicky a diplomaticky zviditelnit vizi nového státu; druhým želízkem byl Sovětský svaz. Aby si pro svůj záměr získali podporu Stalina, sionisté mu slíbili instalaci bolševismu v jejich novém státě. Československo bylo už tehdy de facto ovládáno z Moskvy, na všech rozhodujících místech v aparátu byli bolševici židovského původu, úzce spjatí se sionismem. A právě od nás začala masivní podpora Židů vojenským materiálem a větším počtem letadel, jež zde zůstaly po německé armádě. Výsledek byl ten, že stát Izrael nejen že se udržel proti Arabům, Židé dokonce nově obsadili 1 300 km2 území a 112 vesnic odkud vyhnali téměř 600 000 Palestinců.

   Po té, co se stát Izrael s vojenskou pomocí sovětských a československých bolševiků v Palestině etabloval, „přehodil politickou výhybku“ a směřoval do západní kulturní a ekonomické oblasti. Skrze Spojené státy a jejich satelity, k nimž nepochybně patří i Česká republika, sionisté dneska ovládají téměř tři pětiny světa. Zajímavé je také, jak dopadli všichni ti naši pomocníci Izraele. Stalinova pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. V padesátých letech nastala pro Židy v bolševickém táboře míru a socialismu tíživá doba: pracujícím lidem bylo jako hnízdo krys odhaleno a rozdrceno spiklenecké protistátní centrum v čele s Rudolfem Slánským! Popel z jejich mrtvol posloužil na jedné silnici za Prahou proti námraze. Nejen kola pětiletek, ale i kola dějin se otáčí dál a píšou svoje mene tekel.

autor: Mgr. Ladislav Malý

zdroj: http://www.natia.cz

ZPĚT