|
Manfred Adler SYNOVÉ TEMNOTY
II. DÍL Světová velmoc sionismu
SIONISTICKÝ IMPERIALISMUS
Bezelstný a laskavý papež Jan XXIII. nikdy příliš nedal na „proroky neštěstí“. Slovy „Jsem Josef, váš bratr“ projevil nejen svou upřímnou pospolitost s odloučenými křesťanskými bratry, ale i s rozptýlenými dětmi Izraele. Razil cestu porozumění mezi křesťany a Židy, a poctivě se snažil odstranit každou překážku, která stála v cestě usmíření s židovským národem. Světlá a jasná postava tohoto bratrského i otcovského papeže, vyzařující tolik víry, naděje, lásky a optimismu, měla však jen málo pochopení pro propastnou realitu temnoty, kterou sice nepopíral, ale také nebral příliš vážně. Přesto by však pravděpodobně polekaně naslouchal, kdyby mohl být konfrontován s „neblahým proroctvím“ z Izraele, které prošlo koncem r. 1974 světovým tiskem: „Jestliže americký národ vydá Izrael Arafatovi, bude to koncem Izraele i koncem celého světa.“ Tato strašlivá výhrůžka pochází od socialistické sionistky a bývalé izraelské předsedkyně vlády Goldy Meirové. Svým děsivým výrokem však nevyvolala ani bouři protestu „světového svědomí“, ani spící „občany světa“ neprobudila z jejich spánku. Přesto se jí však alespoň podařilo vyprovokovat vytvoření této skromné studie o „světové velmoci sionismu“. Samotné téma „sionismus“ je ve „svobodném světě“ téměř naprosto tabu. Sotva kdo se odváží jen sáhnout po tomto nejžhavějším ze všech choulostivých předmětů. S kritickým přístupem k temným stránkám sionismu, zvláště pak jeho bezohledné a brutální mocenské politice i s ní spojeným terorem, se v západních masových médiích z pochopitelných důvodů prakticky nesetkáme. Pro toho, kdo by se takové kritiky odvážil, je na jedné straně spojena s rizikem a nebezpečím, na druhé straně je téměř nemožné ji vůbec veřejnosti slyšitelně sdělit. Není na tom nic nepochopitelného, víme-li ovšem, že masové prostředky komunikace jsou v našem světě ovládány převážně zednáři a sionisty. Ti poslední pak okamžitě spustí pokřik „antisemitismus“, jsou-li napadeni nebo při něčem nepěkném odhaleni, a s pomocí tohoto téměř všemocného hesla se jim až dosud výtečně daří démonizovat každé proti nim zaměřené kritické vyjádření, a to prakticky vždy již v samém zárodku. Ačkoliv je samo o sobě nesmyslné stavět na roveň „antisionismus“ s „antisemitismem“, neboť mezi Izraelci a Židy přece také existují antisionisté, přesto s touto slovní ekvilibristikou sionisté mají trvale výrazný úspěch. Není už to samo o sobě důkazem jejich světové moci? Každý dnes může kdykoli a kdekoli jednat a vystupovat jako „antikřesťan“; nestane se mu samozřejmě vůbec nic. Dokonce jako takový může být přijat i ve Vatikánu. Doby, kdy antikřesťané byli stavěni před soud a odsouzeni nebo je čekaly jiné společenské sankce, už dávno minuly. Světská moc křesťanství poklesla na nulu. Zde v Německu i v ostatních nekomunistických zemích lze být dokonce ještě i dnes „antikomunistou“, aniž by se bylo třeba obávat o svobodu či život. Bude to možné přinejmenším až do roku 1985, protože podle moudrého orákula, učitelského synka Henry Kissingera, kolem tohoto roku bude celá Evropa marxistická, tj. komunistická. Nyní je tedy i ohromná moc sovětského komunismu držena v pevných mezích. Zcela jinak je tomu v případě sionismu, jehož mohutný vliv již dnes daleko zastiňuje i komunismus. „Antisemitismus“ (a to dokonce i ve smyslu antisionismu) je v naší společnosti tím nejostudnějším zločinem, nejtěžším ze všech hříchů, ohavným činem, který je přísně a nemilosrdně stíhán a trestán. Kupodivu se zde postupuje velice nekonsekventně a nelogicky, když se v této souvislosti pod pojmem „semité“ myslí výhradně Židé, přestože jimi jsou jak Arabové, tak i jejich nepřátelští sionističtí rasoví bratři. To je sice téměř všeobecně známo, ale o to méně se na věc poukazuje. Jaká sebechvála a domýšlivá arogance je skryta už v samotném bojovém hesle „antisemitismus“, je-li ho užíváno výhradně k označování protižidovských postojů a vystupování, jakoby byli Židé jedinými Semity! V naší době tzv. kritického vědomí by přece nekritický výraz „antisemitismus“ měl být vysvobozen ze svého nelogického pojmového zúžení, ovšem brání tomu postoj jistých židovských kruhů, které se soudobého výkladu „antisemitismu“ nechtějí vzdát jako vynikajícího mocenského nástroje pro své vlastní zájmy. Podle slov papeže Pia IX. jsou všichni křesťané „duchovně“ semity, a proto žádný skutečný křesťan nemůže být „antisemitou“. V plném smyslu slova to znamená, že žádný křesťan nemůže zásadně být nepřátelsky nebo dokonce nenávistně zaměřen proti židovským, arabským nebo jiným lidem semitského původu. Když však někdo na základě svých vědomostí nebo z vlastní zkušenosti poznal sionismus jako temnou světovou velmoc a z toho důvodu jej ve svém svědomí rozhodně odmítá, pak je takový postoj sice antisionistický, v žádném případě však ne antisemitský. Křesťan se však může i jako antisionista chovat k sionistům bez nepřátelství nebo nenávisti, protože Kristova etika - a především zákon lásky - je univerzální, a nezná žádná omezení národnostní, rasová, ani světonázorová. Jsou-li v tomto pojednání předkládány čtenáři určité skutečnosti o sionismu, které by pro něj nemusely být právě lichotivé, pak se tak děje v právě vylíčeném křesťanském smyslu a s pevným přesvědčením, že pravda o spravedlnosti a míru nesmí být zamlčována. Jednostranné a falešné informace je vždy potřeba doplňovat a korigovat, byť si i při tom pro dotčené vyjdou najevo nepříjemné a tvrdé skutečnosti. Kdo se totiž neostýchá vyhrožovat „koncem světa“, musí každopádně počítat s ostrou reakcí! ...
přeložil: Jaroslav Voříšek celá kniha k přečtení či ke stažení ve formátu .doc (Microsoft Word) - ZDE
|
||