|
BOHUSLAV BALBÍN (3.12.1621 - 28.11.1688)
Vlastenecký kněz a člen jezuitského řádu Bohuslav Balbín byl nejen mnohostranně vzdělaným vědcem, nýbrž je oprávněně pokládán za vůbec prvního národního buditele. Do popředí vstoupil v barokní době. I tehdy bylo potřeba mužů, kteří obhájí nároky na existenci českého národa. Národ byl ztotožňován s jazykem. Proto Bohuslav Balbín zvolil obranu českého jazyka jako nejlepší způsob boje za svůj český národ. Vedle řady spisů je nejznámější Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého z roku 1672. V ní Bohuslav Balbín brání spolu s českým jazykem i český národ a jeho práva na vlastní stát. Balbínova "Obrana" je průkopnickým dílem českého písemnictví, které tvoří kontinuální ideovou řadu v historii českého národního myšlení. Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého dokazuje, že česká řeč je vlastním jazykem české země a tudíž, že český národ je faktickým pánem v Čechách. "Obrana" odráží německé útoky, které viní češtinu a tím i český národ z nedostatečnosti a malosti. Balbínovo vlastenectví a nacionalismus nebylo vhod jeho nadřízeným a státním úředníkům. Proto byl mj. nucen měnit místo svého pobytu. A právě ve vyhnanství v Klatovech, kdy ho před státní byrokracií chránila jen jeho příslušnost k jezuitskému řádu, napsal hluboce procítěnou vlasteneckou Obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého. V ní mj. odkázal následující:
"Kéž bychom i my přestali obdivovat se cizímu a (což trapným je osudem našeho národa) opovrhovat svým vlastním! Domácí věci nám páchnou a s babskou oddaností úslužně se klaníme těm, kteří nás bičují. Více si vážíme karabáče dvorské přízně než všeho toho, co nám odkázali předkové jako naděje a skutečné hodnoty, než samotné vlasti, které máme všechno obětovat."
"Všechny národy milujeme, žádný nezlehčujeme, tím méně nenávidíme, avšak neuvázali jsme se v hloupé pověře až potud, abychom se domnívali, že v úřadech není třeba dbát na tu vlast, v níž jsme se narodili, ani na náš národ a jazyk. Velmi prozíraví spisovatel Tacitus říká: "Částí svobody je svými být řízen." K příjemnostem vlády patří dosazovat do úřadů domácí lidi. Vlády, které přecházejí v tyranství, směšují jazyky národů a nejprve kladou cizozemce na šíje poddaných."
"...podle Aristotela, sv. Tomáše, Contzena a jiných, kteří pojednávají o politice, je předmětem, cílem a nejvyšším zákonem politické schopnosti blaho národa, jeho bezpečnost, bohatství, mír a dostatek všech věcí vedoucích k životu krásnému, veselému a svobodnému, jakož i vládcova láska k lidu a naopak lidu k vládci.."
|
||
