NEZÁVISLOST

 

   A je to tady. Dlouho očekávané vyhlášení nezávislosti Kosova se odehrálo včera v tzv. kosovském parlamentu.Tento čin byl původně avizován již na 17. prosince loňského roku, ale kosovští Albánci jej pod vlivem USA a EU odložili na únor, neboť by tím zcela jistě uškodili „demokratickému“ kandidátovi Borisu Tadićovi, který se začátkem února (nakonec úspěšně) ucházel o druhý prezidentský mandát.

   Evropská unie se paralelně s procesem vyhlášení kosovské nezávislosti rozhodla vyslat do této jihosrbské provincie policejní a soudní misi „EUlex“, která má mít 1.800 příslušníků a má separatistům pomoci se zavedením „práva“ v jejich novém „státě“. Pro připomenutí - příchod této mise je zcela ilegální, došlo k němu bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN i Srbska samotného. Je zahájením Radou bezpečnosti nepřijatého plánu kosovské nezávislosti Maartiho Ahtisaariho a de facto se jedná o učebnicový příklad toho, co se v mezinárodním právu nazývá okupací. Jak jinak nazvat situaci, kdy se ozbrojené jednotky jednoho či více států (popř. uskupení států) za hrubého porušování mezinárodního práva ocitnou na území cizí země bez souhlasu jejích představitelů?


   Dnes už víme, že nejméně dvacet zemí Evropské unie nezávislost Kosova uzná prakticky ihned. Čtyři nejsilnější – Německo, Velká Británie, Francie a Itálie – dokonce možná už dnes. Pochopitelně se připojí i skutečný tvůrce kosovské nezávislosti i zahraniční politiky mnohých evropských zemí – Spojené státy americké, i nejméně dvě republiky vzniklé na území bývalé Jugoslávie, které se nemohou dočkat toho, až svým sousedům zabodnou nůž do zad.

   Ze zemí EU kosovskou nezávislost neuznají (alespoň ne ihned) pouze Kypr, Řecko, Slovensko, Španělsko, Rumunsko a Bulharsko. Největším spojencem Srbska v boji o zachování jeho územní celistvosti a o dodržování mezinárodního práva je Rusko. Jeho prezident Vladimír Putin prohlásil, že je podpora kosovské nezávislosti „nemorální“ a „protiprávní“ a že je „lež“, že se jedná o výjimečný případ: „Skoro čtyřicet let existuje nezávislá republika Severní Kypr. Proč jí neuznáte? Není vám, Evropané, hanba, že stejné problémy řešíte dvojím metrem?“ Putin připomněl i to, že Abcházie, Jižní Osetie a Podněsteří žijí jako nezávislé státy. Dodal, že i lidé v částech Španělska a Velké Británie nechtějí žít v jednom státě. „Jestli se budeme chovat takto, jestli budeme ustupovat před zájmy jednotlivých států, narušíme tím mezinárodní právo. Samozřejmě že tuto otázku vzneseme i v Radě bezpečnosti, “ řekl Putin a dodal, že Rusko proti zemím, které Kosovo jako suverénní stát uznají, chystá „ostrá protiopatření“.

   Mezitím je na nohou Bělehrad i Priština. Každý z jiného důvodu. Zatímco Srbové demonstrují proti misi „EUlex“ a proti uznání kosovské nezávislosti, Albánci slaví. Do jihosrbské provincie se v těchto dnech z celého světa sjelo kolem 150.000 Albánců. Na každém kroku vlají vlajky USA, EU i republiky Albánie. Kosovští Albánci by jistě rádi vyvěsili i vlajky „nového Kosova“, ale nemohou, neboť ještě nevědí, jak jejich státní symboly budou vypadat. O jejich podobě by v těchto dnech měl rozhodnout tzv. kosovský parlament.

   Nezávislé Kosovo by zřejmě nejlépe reprezentovala vlajka s injekční stříkačkou, ale bohužel takovou jsem mezi návrhy nezaznamenal.Do nejužšího výběru se dostaly tři návrhy. Největší šanci „odborníci“ dávají vlajce prostřední. Další můj „favorit“, vlajka s hypnotizující spirálkou, má prý bohužel šancí nejméně.

   Závěrem bych rád řekl toto: Základní význam armády je pomoc při zachování teritoriální integrity a suverenity státu a ochrana jeho občanů před agresorem jakéhokoliv typu. A co jiného je vyhlášení nezávislosti na 15 % území nějakého státu, než přímým útokem na jeho teritoriální integritu a suverenitu? Boris Tadić a „jeho“ armáda reagovat nebude, a to dokonce ani kdyby Albánci opět napadli kosovské Srby. Jeden muž – Slobodan Milošević, před časem reagoval. Jeho reakce byla legální, legitimní i přiměřená. Jak to ale dopadlo, víme všichni.

   Situace je dnes prakticky identická s tou v roce 1998. „Mezinárodní společenství“ se ale může spolehnout na to, že Srbsko adekvátní odpor klást nebude, neboť se nyní v jeho čele nachází „jejich“ člověk. Není však všem dnům konec. Balkán je turbulentní oblast, hranice se na něm vždy měnily a měnit budou. Kosovo bylo mezi lety 1459 a 1912 součástí Otomanské říše, mezi lety 1941 a 1945 bylo připojeno k Velké Albánii, vždy se však vrátilo těm, kterým opravdu náleží – Srbům. V roce 1389 na „Kosově poli“, v jedné z největších středověkých bitev, při souboji s Turky zahynulo prakticky veškeré bojeschopné srbské obyvatelstvo. Tato oběť jejich potomky zavazuje, aby Kosovo vždy považovali za svou svatou zemi a aby se ho nikdy, za žádných okolností, nezřekli.

   Poměry ve světě se jednou změní. Nový světový řád bude nahrazen NOVÝM světovým řádem, USA a Velký Bratr si pak nebudou moci dělat, co se jim zamane. Tehdy přijde čas splatit staré dluhy a vrátit ukradené okradeným. Jak řekli lidé ze zemí, které se dnes nejvíce zasazují o nezávislost Kosova:

 

Neoddělitelné musí zůstat a růst společně.“ (Willy Brandt)

Budeme bránit, co je naše, a nikdy se nevzdáme.“ (Winston Churchil)

Jednoho dne slzy vyschnou, nenávist zmizí, bitevní pole budou zapomenuta a jediné, co zůstane, bude naše vlast.“ (Charles de Gaulle)

V nejdůležitějších věcech nesmíme ustupovat.“ (Abraham Lincoln)

 

   Věřím tomu, že pak rádi budou i obyčejní Albánci. Ono totiž není lehké žít ve státě, ve kterém vládnou teroristé a mafiáni a ve kterém pro tuto „elitu“ neplatí absolutně žádné zákony. Po několika letech života v „teroristáně“ budou s láskou vzpomínat na dobu, kdy v Kosovu platily zákony, mohli jste se uživit i legální a morální prácí a kdy váš život nebyl závislý na tom, jestli se náhodou neznelíbíte lokálnímu „bossovi“ narkomafie, který je zpravidla příbuzným „prezidenta“ nebo „premiéra“.

   „Mezinárodní společenství“ dnes změní hranice jedné demokratické suverénní země. Tento čin bude mít dalekosáhlé důsledky pro celý svět. Dnes bude mnohým lidem těžce, otevírá se jedna nová éra, avšak nezoufejme, není všem dnům konec!

 

autor: Milan Smiljanić

zdroj: http://cz.altermedia.info

 

ZPĚT